Metalopolis již 20 let pravidelně přináší informace a články převážně související s metalovou hudbou. Často však zavítáme i do jiných než metalových anebo vůbec hudebních oblastí a nezřídka tak nabízíme i obsah mimo hlavní záběr našeho webového magazínu.
Kapela, která staví na soutoku sludge metalu, downtempa a ambientu (složená ze dvou odřezků z AMENRA a jednoho z BLACK HEART REBELLION) vydala před několika málo měsíci svůj debut, který řadím mezi velmi povedená díla. Více jak půlhodinová exkurze do Belgického království chmurných esencí obsahuje pět kompozic, z nichž dvě staví na ryze ambientních plochách, které jsou vystaveny na táhlých kytarových stěnách a rozmlžených klávesových motivech. Druhé dvě kompozice balancují na pomezí sludge metalu a post rocku, důraz je kladen na gradaci. Zbývající skladba je široce rozkročená do obou těchto světů a vlastně album pomyslně svazuje a stmeluje v jeden celek.
„Hemeltraan“ mi občas připomíná situaci, kdy hladový had hypnotizuje svoji kořist. Klid před bouří, který zcela jistě přijde a apokalypticky semele vše v dosahu. Smíření s osudem krátce před popravou. Pokud se podíváte vlevo na kolonku producenta, ledacos vám docvakne. Billy Anderson je zasloužilý profík, který pavučiny z pocitů dokáže splétat velmi obratně. Posluchač se chytne a rychle zamotá do lepkavých vláken a pak už se jen bezvládně houpe před natěšenou osminohou bestií. Jména kapel, se kterými spolupracoval ani nemá smysl uvádět, takže jen pro pořádek a z těch větších - NEUROSIS, SWANS, MELVINS…
Jedna velmi zvláštní pocitová příměs prostupuje všechny skladby a kompozice na albu. Je jí velmi specifická forma gotiky, která nemá nic společného s gotickým žánrem jako takovým. V případě KINGDOM jde o auru tetelícího se prachu v oknech vysokých historických vitráží, jde o pseudochorálový dogmatický chvalozpěv ve skladbě „Rivers Rage“, jde o nadčasovou pomalou masu zvuku, která protéká hlubokou rašelinovou slatí, jde o zvuk podstaty vesmíru, který se rozeznívá v pilířích staletých chrámů. Nečekejte patos a černě oděné pomalované maškary ve vystajlovaných šatech. KINGDOM jsou syrová něha. Pokud jsou STORM OF LIGHT kytarovou hudbou z hlubin oceánů, jsou KINGDOM rockem písčitých kobek prvních křesťanů, kteří jižně od Osmanské říše tesali oltáře s drážkami na krev živých obětí. KINGOM jsou hrubozrným černobílým obrazem vše obepínající bažiny, která pohlcuje pahýly stromů topících se v mlze. KINGDOM jsou soustem, při jehož polknutí riskujete zadušení.
Hodně netradiční černý kov, který do sebe přirozenou cestou nasává prvky mathmetalu a dalších progresivnějších stylů bez toho, aby uhnul v oddanosti kořenů. Po celou dobu instrumentálně zajímavé a emocionálně intenzivní.
Pokud jste přejedeni HAMMERFALL nebo jich stále nemáte dost, jsou tu TWINS CREW. Kdybych nikdy neslyšel nic podobného, asi bych to velebil. Má to šťávu, dynamiku a slušné refrény. Přestože je švédský power/heavy už dost vybraný rybník, tenhle kapr ujde.
Máte-li rádi naléhavý zpěv Cristera Olssona, procítěné severské riffové preludování a nevadí vám ani švédština, na novém albu EREB ALTOR si jistě najdete to své. Na žádné slavobrány to není, ale i poctivé bušení do kovadliny má kolikrát něco do sebe.
Pořád je všechno v pořádku a americká super grupa jede v kolejích poklidného progrocku. I tentokrát se najdou příjemná místa, celkově mám ale pocit, že docházejí silnější melodické nápady. Snad to bude jen takový ten oddech před něčím větším. Doufejme.
Pojďme si zase užít trochu pravého DM chrastění. MACERATION splňují žánrové atributy na potřebných 100% a doručují desku, ze které budou nadšeni zejména příznivci DISMEMBER nebo GRAVE (ale i BOLT THROWER). Zvuk je tučný, hluboký a deska nepostrádá tlak.
AC/DC war metalu a jejich nová deska. Výrazně podobná těm předchozím. Příznivci REVENGE dostanou klasicky zvrhlý a maximálně agresivní klepec. Tak jako vždycky. A tentokrát rovnou přes 40 minut. No, mě to stačilo dvakrát, potřetí do toho už asi nejdu.
Tak je to konečně venku! Pohrobci geniální tech/death entity SPAWN OF POSSESSION jsou zpět v centru dění. V kůži RETROMORPHOSIS působí robustněji a špinavěji, nicméně i tak je dokážete neomylně identifikovat hned po prvním riffu. Epické zmrtvýchvstání.